Źivot plný hudby. Dnes vám představuji fotografie ze setkání s nestorkou letňanského kulturního života. Při setkání s prof. A.Huječkovou jsme si povídali o jejím vztahu k hudbě o její rodině ale hlavně o jejím bohatém životě. Na úvod je třeba říci, že paní profesorka je nejenom nesmírně hodný a laskavý člověk, ale také hlavně hodně vzdělaný a to v mnoha oblastech lidského dění. Jak a kde jste se dostala k hudbě? Narodila se jsem se v r. 1928 v Bohdalicích u Vyškova a již od útlého dětství bylo mojí velkou zálibou si na malém pianinku vytukávat lidové písničky, kterých znala spoustu od své maminky i stařenky. Ve druhé třídě obecné školy jsem se začala ve Vyškově učit hrát na klavír. Ve škole se hodně zpívalo a pan řídící po vyučování učil téměř všechny chlapce hrát na housle. Za války jsem ve vesnickém studentském orchestru hrála na klavír a občas zastupovala v kostele varhaníka. Na konzervatoř mě připravovala výborná učitelka pí M.Kuhlová- kolegyně skladatele Leoše Janáčka, která byla mojím vzorem. Od r. 1945 jsem byla posluchačkou konzervatoře v Brně a tam jsem poznala mnoho dnes známých umělců... (..Ed. Cupáka, Vlad. Menšíka, Bl. Bohdanovou a jiných, které jsem doprovázela při studiu melodramů). V r. 1950 jsem se zúčastnila konkurzu na místo korepetitora na pražské konzervatoři, kam jsem byla přijata a působila jsem tam až do odchodu do penze. Během této dlouhé doby jsem učila a hrála stovkám studentů, mezi kterými byli i K.Gott,Marek Eben, Vl.Harapes, V.Vydra a zejména princ Norodom Sihamoni, nynější král Kambodže, se kterým jsem v častém písemném styku a pojí nás věrné přátelství. Měla jsem také velkou výhodu, že jsem dobře ovládala němčinu i angličtinu a tak jsem byla vysílána se souborem nebo na semináře do ciziny (Skotsko, Francie, Německo) a další výhodou bylo, že jsem uměla hrát na akordeon, což se využívalo, když nebyl k dispozici klavír. Kdo ve vaší rodinné hudební tradici pokračuje? Velmi ráda jsem hrála v Lidovém domě v Letňanech při různých setkáních- když se společně zpívalo. Někdy jsem si zvala na vystoupení žáky z konzervatoře, nebo děvčata se souboru VZLU, který jsem několik let vedla. Tuto svou štafetu jsem ale již předala své dceři Lence Pospíšilové, která své hudební vzdělání vrchovatou měrou využívá na škole, v souboru Ajeto, při seminářích v Letňanech ale i ve světě a také i moje vnučka Lucka Pospíšilová má velmi blízko k hudbě a hraje i v amatérskému divadlu. Divadlo HLAD ve kterém Lucka hraje, již několikrát vystoupilo v KD Letňanka. Co by jste přála letňanské kultuře? Nejvíc mě mrzí, že ve stále větších Letňanech neexistuje ani jeden vyhovující sál pro kulturní účely a draze se platí sály v Kobylisích nebo v Městské knihovně. Pevně ale věřím, že se jednou bude pamatovat i na tyto velmi důležité kulturní stánky.